MVDr. Pavla Radová
V mnoha rodinách je na denním pořádku pes loudící u stolu. Ne každý odolá jeho smutným očím, a i do domácnosti s velmi přísně vedeným psem může přijít „dobrotivá“ nepoučená nebo nepoučitelná návštěva. Momentální radost z dobrého sousta je však mnohdy vystřídána velmi nepříjemnými zdravotními problémy. Cílem tohoto článku rozhodně není probrat komplexně problematiku poruch trávení u psů. Ráda bych tady nastínila základní přístup ke zvířecímu pacientovi se dvěma velmi častými projevy poruch trávení v důsledku dietní chyby – zácpou a průjmem.
Zácpou neboli obstipací se rozumí stav, kdy je snížena frekvence defekací, spojená s hromaděním trusu v konečných úsecích střeva, nebo je dokonce úplně zastaveno kálení. Některé odborné zdroje označují lehčí stupeň tohoto problému jako konstipaci. Příčiny mohou být v obsahu střeva, ve střevu jako takovém či v jeho okolí. Druhé skupině (například poruchy inervace střeva po úrazech páteře, nádorové změny, zvětšení prostaty) většinou nemůže majitel předcházet. Mezi naprosto zbytečné příčiny zácpy však patří zkrmování kostí. Mnozí majitelé se domnívají, že pes jako šelma se musí s příjmem kostí bez problému vyrovnat. Některé „pověry“ dovolují kosti kuřecí, jiné naopak pouze velké kosti hovězí. Reakce psů na pozření kostí jsou však velmi individuální. Záleží například na struktuře pozřených kostí, ostatním krmivu, příjmu tekutin, funkčnosti střeva (ovlivněna věkem, stresem). Nedá mi na tomto místě nevarovat také před poškozením střeva ostrými okraji kostních štěpin, které mohou vést až k akutnímu zánětu celé břišní dutiny, vyžadujícímu okamžité chirurgické ošetření.
Jaké jsou vlastně projevy zácpy u psů? Zvíře se zpravidla pokouší vyprázdnit – staví se jako při kálení, napíná stěnu břišní, někdy je tato snaha doprovázena i bolestivými projevy. Nucení na stolici však není doprovázeno uspokojivým vyprázdněním. Zvíře buď nekálí nebo vylučuje jen drobné fragmenty tvrdého, vyschlého trusu. Někdy paradoxně dochází k defekaci malého množství řídkého trusu nebo hlenu, často i s krví, v důsledku dráždění sliznice střeva tvrdou masu vznikající „spečením“ kostních fragmentů s trusem. V pokročilejších případech se dostavuje nechutenství, slabost, někdy naopak neklid, zvracení. Břišní dutina může být zvětšená a její stěny napnuté a bolestivé na pohmat.
Diagnostika obstipace veterinárním lékařem zpravidla není problémem. Velký význam mají anamnestické údaje od majitele. Vlastní klinické vyšetření je v některých případech doplněno o zhotovení rentgenového snímku. Mnohem dramatičtější je však vlastní léčba. Lehčí formy obstipace vyžadují per orální (tlamou) podání projímadel, tj. látek stimulujících vyprázdnění střev (například laktulóza). Většinou jsou však nutná pro psa i majitele nepříjemná klyzmata. Pojem klyzma neboli klystýr skrývá nálev tekutiny do konečníku a tlustého střeva. V případě zácpy je jeho cílem mechanicky odstranit, mnohdy doslova vymlít, obsah střeva. V těžších případech je dokonce nutná hospitalizace či opakované návštěvy a obstipát je odstraněn po etapách během více dní. Krajním řešením je vyprázdnění tlustého střeva po jeho chirurgickém otevření. Takový operační zákrok je provázen složitou pooperační péčí, zahrnující mimo jiné několikadenní omezení příjmu tekutin a krmiva, infuzní a antibiotickou terapií a minimálně desetidenní péčí o hojící se operační ránu.
Ze zdánlivě nevinné kostičky se tak vyvine akutní pacient, který je podrobován mnoha nepříjemným a časově i finančně náročným zákrokům.
Protipólem zácpy je průjem, neboli diarea. Je definován jako častější vyprazdňování řidší stolice. Obecně může být příznakem onemocnění zažívacího traktu (střev, žaludku, slinivky, jater), ale i některých jiných orgánů. Mezi velmi časté příčiny průjmu patří právě dietní chyby jako jednorázový nadměrný příjem krmiva, náhlé změny krmné dávky (přechod z vařené stravy na granule), pozření nevhodných krmiv (například nadbytek tuku, silně kořeněná jídla, mléko), zkažené krmivo (žluklé tuky nebo hnijící látky).
Průjem alimentárního původu je obvykle doprovázen opakovaným zvracením. Zpočátku mohou zvratky obsahovat v různém stupni natrávené krmivo, později dochází ke zvracení bezbarvé nebo žluté zpěněné tekutiny s příměsí hlenu, někdy i krve. Zvracení se většinou zmírňuje, pokud pacient nepije a nepřijímá krmivo. Průjem se přidává obvykle o něco později. Bývá kašovitý až vodnatý, někdy i krvavý s pronikavým zápachem. Pacient obvykle trpí nechutenstvím. Někdy se psi snaží vyčistit si žaludek pojídáním trávy, kterou následně vyvrhují. V těžších případech se v různé míře objevuje únava a nezájem o okolí, žíznivost, zápach z tlamy, roztažení břicha plynem, bolest břicha (sténání, odlehčovací postoje, hrbení) a třes.
Průjem v důsledku dietní chyby obvykle ustává po řádné hladovce a následných dietetických opatřeních. Ráda bych zdůraznila, že hladovka znamená absolutní odepření jakékoliv potravy včetně podle některých majitelů dietních piškotů či sucharů. Podrážděná sliznice trávicího traktu potřebuje pro svou regeneraci 24 až 48 hodin bez jakéhokoliv kontaktu s tráveninou. Poté zvíře pomalu „rozkrmujeme“ dietní stravou. Na naší klinice se osvědčila dieta složená z rýže rozvařené ve vodě na šlemovitou kaši, smíchaná s namletým vařeným libovým kuřecím či hovězím masem v poměru 2 : 1. První den je tato směs podávána po lžičkách či lžících podle velikosti pacienta v hodinových intervalech třikrát po sobě. Pokud se v průběhu podávání nebo do 12 hodin neobnoví trávicí problémy, pokračuje majitel v krmení dietní stravou v malých dávkách 3 – 6krát denně. Pokud ani následující den nedojde k návratu onemocnění, je zvíře postupně během několika dní převáděno na obvyklé krmení. Alternativou k doma připravované dietě jsou komerční diety – konzervy či granule, běžně distribuované přes veterinární lékaře.
Vzhledem k tomu, že stav je obvykle doprovázen i zvracením, které může být vyvoláno i příjmem vody, omezíme v prvních hodinách i příjem tekutin. Nejsnazší cestou je zaměnit vodu za obyčejný neslazený černý čaj pokojové teploty. Vzhledem k tomu, že obvykle pro psy není zcela atraktivní, pacienti ho přijímají jen při pocitu opravdové žízně, tedy v minimálním množství a látky v něm obsažené zároveň zklidňují sliznice trávicího traktu. Pokud však zvíře čaj několik hodin zcela odmítá, nahradíme ho převařenou vodou z kohoutku nebo stolní neperlivou vodou.
V některých případech se chovatel nebo ošetřující lékař rozhodne pro takzvanou nespecifickou symptomatickou terapii, tj. léčbu, která je zaměřena na projevy nemoci, nikoliv na její příčinu. Při jejím nasazování je však třeba si uvědomit, že akutní zvracení a průjem jsou ve své podstatě obrannými mechanismy a snaha tlumit je za každou cenu nemusí být pro pacienta prospěšná. Například léky pro utlumení střevní peristaltiky (pohyb stěny střeva sloužící k posouvání jejího obsahu) nejsou vhodné u pacientů, u kterých je podezření, že jejich trávicí trakt ještě stále obsahuje zbytky krmiva, které problémy vyvolaly.
Na závěr bych ráda upozornila na to, že i průjem způsobený dietní chybou se může bez řádného ošetření rozvinout v závažný stav, kdy je zvíře nutné hospitalizovat, podávat mu výživu do žíly, nasadit antibiotika a podobně. Nasazení hladovky a následné diety majitelem bez návštěvy veterinárního lékaře je na místě pouze pokud zvíře nemá zvýšenou teplotu (tj. více než 39 0C v konečníku), stolice ani zvratky neobsahují krev, majitel nemá podezření na pozření cizího tělesa zvířetem a reakce na hladovku je příznivá. Při jakýchkoliv pochybách je však více než vhodné navštívit veterinární pracoviště, kde může být zvíře podrobeno důkladnému vyšetření a na jeho základě může být odhaleno onemocnění vyžadující složitější terapii.

www.veterina-info.cz